K A T O L I C K Ý  P O H Ř E B

 

Katolická církev považuje pohřeb za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem (kán. 1166 CIC/1983).

 

Kdo má nárok na církevní pohřeb?

Každý zemřelý katolík, včetně katechumena, má mít církevní pohřeb, se svolením biskupa i dítě, které zemřelo před křtem. Nekatolík může mít katolický pohřeb se svolením biskupa tehdy, když není dosažitelný jeho vlastní duchovní. Kněz naopak musí  o d m í t n o u t  církevní pohřeb známému odpadlíkovi, bludaři (pokud před smrtí neprojevili nějaké známky kajícnosti), dále těm, kdo zvolili pohřeb žehem z toho důvodu, aby ukázali, že nevěří v život po smrti; nakonec i těm, kdo byli známí jako veřejní hříšníci a pohřeb by vzbudil pohoršení.

 

Obřad

Tradiční křesťanský pohřeb do  z e m ě  se skláda z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí katolického pohřbu je bohoslužba slova, ale také může být pohřební mše svatá (věřící a praktikující katolík), anebo po pohřbu (tzv. zádušní mše svatá). V případě  k r e m a c e  obřad rozloučení – bohoslužba slova anebo mše svatá může se konat v kostele před odvozem do krematoria. Také po kremaci může následovat zádušní mše s uložení urny do země na hřbitově.

 

 

Věčné odpočinutí dej jim, Pane,

a světlo věčné ať jim svítí!

Ať odpočívají v pokoji. Amen.